Hlavně díky Davidovi, Štefinovi a spol. jsme letos hráli na RFP v Českým Brodě. Jejich manažerská činnost přinesla ovoce. Vystoupení bylo druhej den festivalu ve středu.
Ještě pár dní před tím jsme však museli řešit záskok na postu basy, páč Lišák si odjel válet šunky k móři a hodil na nás bobek. Pohotově se toho ujal Standa Kajer ze skupiny Neboysa a docela rychle najel potřebnej repertoár. Normálně sice hraje folkrock, ale našel v sobě netušený pankáčský vlohy, takže jsme se mohli na fest bez obav vypravit.
Náš realizačněmanažerskej tým vedený Štefinem coby hlavním manažerem dorazil do Brodu už o den dřív. Bohužel nejel David, kterýho odrovnaly bolavý záda. Jádro KUDY KAM vyrazilo z Plzně ve středu brzo ráno a Standa se k nám měl připojit až přímo v Brodu, navštíviv před tím svoji babi v Sadské. Tak se taky stalo a kolem jedenáctý hodiny jsme kompletní dorazili do hotelu. Proběhlo ubytování a odjezd do areálu RFP. Zajímavý bylo, že po celým městysu chodily davy lidí a hledaly hospodu, kde by se mohly najíst. Místní „podnikavci“ v restauračním oboru totiž nápor lidí z festivalu vyřešili vskutku po svém. Místo aby na spoustě lidí vyrejžovali slušný prachy, všechny hospody byly na jídlo rezervovaný jen pro místní obyvatele. To nám tedy bylo opravdu jen stěží pochopitelný. Asi je Českej Brod poslední bašta těch nejlínějších komunistů, který teda nevim proč mají hospody!
Přemístili jsme se na místo konání festivalu a to asi tak půl hodiny před polednem. Všechny jsem pobízel k většímu spěchu a upozorňoval zbytek kapely, že nejdýl ve dvanáct musíme začít pít, abysme byli schopný v půl druhý hrát. Po vyřízení vstupních formalit jsme zaparkovali auta za Stadium stage a hned se odebrali do VIP baru na pivo.
Bylo ukrutný vedro a už po dvou pivech to bylo jak po pěti. Štefin nám vyprávěl, jak se včera nakalil a teprve náš příjezd do hotelu ho probral ze spánku. Ale v pití s námi statečně držel krok. Zahráli jsme si stolní fotbálek, pokecali se známejma z Plzně, co se tu ochomejtali, páč se starali o techniku na pódiu a já ještě dojednával s Petrem Chourou (ten to tu měl na povel) poslední technické detaily vystoupení.
Těch piv jsme nakonec tak pět vskutku dali (teda spíš jen já, Štefin a Chajda, Martin se Standou byli ňák pozadu) a šli se připravovat na koncert.
Na pódiu při přípravě aparátu se mi vyvlíkla kytara z popruhu, upadla na zem a zlomil se mi jack na kabelu. Ihned jsem od techniky obdržel novej. Naštěstí. Naladili jsme a chystali si dát svůj tradiční rituál před koncertem, tedy vodku a cigáro. Měli jsme ještě čtvrt hodiny čas do začátku koncertu. Jenže Petr Choura nás z dost nepochopitelnejch důvodů hnal hned na to. Ať prej začnem o tu čtvrt hodinu dřív. To bylo dost divný, protože časy hraní na jednotlivejch pódiích v areálu byly koncipovaný tak, aby se koncerty kapel nepřekrejvaly a lidi se mohli včas přemístit. No, ale nechtěl jsem se tam s Petrem hádat a tak jsme na to šli. Ještě jsem zahlíd, jak si Chajda rychle zapaluje cígo, dal si dva tři prásky, zášláp ho a spěchal k mikrofonu.
Koncert byl super, lidí pod pódiem postupně přibejvalo, a když jsem si všim, že si s náma, v podstatě s neznámou festivalovou kapelou, začínají zpívat a trsat do rytmu, byla to paráda. Užíval jsem si velký pódium a blbnul. Chajdovi se asi v půlce podařilo přetrhnout strunu, ale protože měl s sebou další kytaru, vcelku bez problémů si je prohodil a jelo se dál. Hráli jsme asi pětatřicet minut a pak přenechali místo další kapele v pořadí, myslím že to byli ňáký Němci.
Po produkci jsme sbalili nástroje, hodili je do aut a šli se rychle občerstvit k pípě. Trochu jsme popili a vzpomněli si, že musíme ještě přeparkovat auta na parkoviště před areálem. To jsme značně pod vlivem udělali a vrátili se kalit. Nějak jsme se už ale ve VIP baru sešli jen já a Štefin, ostatní se kamsi rozprchli. Probírali jsme ženský a pili.
Za nějaký čas si k nám přisedl náš bubeník Martin a Štefin si pak ještě šel zahrát na PC do Gamezone.
Nastal čas koncertu Deadline, na který jsem se ukrutně těšil a já s Martinem jsme se přemístili těsně před pódium. Bylo to super. Fakt jim to skvěle šlapalo.Jedinečnej zážitek.
Po Deadline jsem zjistil, že už jsem dosti nakalen a šel jsem se někam mimo areál projít, abych se trochu vzpamatoval. Jak jsem se později dozvěděl, Chajda už měl v té době taky dost, vytuhnul někde na louce a spal tam asi dvě hodiny.
Nakonec jsme se všichni sešli až při koncertě Anety Langerový vzadu za pódiem. Zrovna došlo pivo a tak jsme museli se Štefinem pít vodku. A protože se nám zdálo, že nám do kelímku toho lejou málo, pili jsme hned dvojitý. Aneta skončila s produkcí a přišla dozadu za pódium. Chopil jsem se iniciativy, zašel jsem za ní a udělali jsme několik společných, vskutku skvostných, fotek. To nakonec inspirovalo Štefina k tomu, že jsme spolu vyrazili po areálu fotit se mnou holky, jakože na obal novýho cédéčka a přitom jsme chtěli nějaký ty slečny sbalit. Vzhledem ke zkonzumavanému alkoholu nám to ale asi moc nešlo. Nějaký dvě se na nás sice nalepily, ale těm jsme nakonec utekli, respektive ztratili se jim v davu, protože byly divný. Pak jsme se seznámili s ještě jednou, docela pěknou holkou a šli s ní do hospody u produkce při vstupu do areálu. Tak jsme tam tak seděli, povídali si a za nějakej čas slečna chtěla, abysme se s ní šli podívat na už nevim jakej koncert. To už na nás bylo moc. Jak se později vyjádřil Štefin, už jsme tam jen tak seděli, nedokázali pomalu ani uzvednout půllitr s pivem a řeč nám dělala problémy. Tak jsme milou slečnu poslali ke všem čertům.
Ten den už jsme se jako kapela dohromady nesešli, každej někde povlával, za Chajdou prej přijela žena, kterou ale nikdo neviděl. Podivoval jsem se nad jejím příjezdem, protože ještě před pár dny mi Chajda nabádal, abych sem žádnou holku s sebou nebral, že přece nebudeme tahat dříví do lesa!
Celkově to byla super akce. Už se těšíme na další ročník.
P.S. : Po pár dnech jsem se sešel ve Varech se Štefinem, abysme nějak sbilancovali prodaný cédéčka, nafocený fotky a vůbec celej festival a shodli jsme se, že jsme my dva v Brodě, ač jsme měli ty nejlepší úmysly okouzlit a sbalit ňáký holky, opět dali přednost chlastu a holky nám nakonec byly u prdele!
Robin
A z pohledu manažera…
Chtěl bych jen podotknout, že klukům děkuji za přístup a profesionální nadšení, se kterým zvládli své povinnosti z účasti na RfP 06 plynoucí. Odehrané představení jak na podiu, tak mimo něj bylo téměř bezchybné a je jen s podivem, že takové nasazení si nevyžádalo žádnou újmu na zdraví. Vždyť nasrané pohledy organizátorů při Robinově snaze zdemolovat aparaturu si o přeražení nosu přímo říkaly. Nebo akrobatické kreace ala šílený Gott, které jednotliví aktéři na pódiu předváděli, klidně mohly skončit pobytem ve špitále. A co teprve posilovací maraton loketních kloubů při neustálem zvedání velkých studených zrzavých s pěnou a následné pokusy o co nejoriginálnější přesun na WC…
Jako samozvaný manažer jsem v podstatě vůbec nevěděl, co dění kolem punkové skupiny obnáší. Předpokládal jsem zvýšené nároky od jednotlivých členů na zabezpečení svého vystoupení. Velice rychle jsem ale pochopil, že ač se jedná o zhýčkané megastars na poli punkové scény, jsou to v podstatě velice skromní a plaší kluci, kteří z počátku pevně stáli na nohou a až po nějakém čase, opojeni přízní fanynek a fandů skvělé muziky, lehce až středně těžce vrávorali. Jejich jediným požadavkem, bylo zajistit neustálý a rovnoměrný přísun chlazených nápojů, protože vedro bylo skutečně neúnosné. Kluci mě překvapili, že i v této činnosti jsou v podstatě samostatní a tak mi zbyl na starost jediný exemplář a totiž Robin. Posilněn úspěchem na podiu a neočekávanou přízní Anety dostal, z ničeho nic, sexuální choutky. To, že má v tomto ohledu Robin mlsný jazýček, který se jen tak s něčím nespokojí, je velice dobře známo, vždyť jeho cassanovská minulost je proslulá a ne v jedné písni opěvována… Nastalo pravé manažerské peklo…sehnat vhodnou adeptku. Jako rozený introvert a plachý hoch, jsem se musel jít notně posilnit k baru a poté jsem i s Robinem vyrazil do terénu, abych zajistil ukojení jeho chtíče. Musím se přiznat, že jsem v koutku duše doufal, že se na jeho neodolatelném charismatu a svůdcovském umu také trochu přiživím a o to víc jsem byl pro věc zaujatý. Prodírali jsme se davem a vyhlédnuté oběti velice rafinovaným způsobem uváděli do stavu neskonalé přízně a obdivu. Finta s příslibem uvedení na přebalu nové fošny skupiny Kudy Kam měla přímo afrodiziační účinek. Robin je ale opravdu fajnšmekr a tak nebyl stále s výsledkem hledání spokojen. Ani dvě usměvavé, téměř šestnáctileté krasavice, ho nedokázali dostatečně přesvědčit. Již téměř rezignovaně jsme se odebrali do útrob areálu a začali plánovat jiné varianty, jak strávit večer. K tomu nám dopomáhali vitamínové nápoje čiré barvy doplněné kostkami ledu. Ve chvíli, kdy se nám svět začal líbit víc, než je zdrávo, jsme vyrazili na poslední lov. Světe div se, hned na první pokus laň, jak ze známé hájené obory bílých jelenů v Žehušicích. Zatroubili jsme šestnácterákovým barytonem a laň neodolala. Zbývalo již jen doladit drobné detaily a tak jsme zmíněnou odvedli do blízké hospůdky. A pak už k ničemu nedošlo, usazení se ke stolu a změna klimatu zapůsobily vražedně. K tomu poslední škopek piva a pak už jen tupé zírání do blba. Nic nepomohly srdceryvné prosby naší vyvolené, nic nepomohla její snaha nás vzkřísit. Tady zasáhla vyšší moc, démon alkohol. Dodnes mi je té dívky líto, přijít o životní výhru ve chvíli, kdy už ji téměř pevně svíráte v hrsti, musel být pro ní traumatizující zážitek. Ale nebreč maličká, my se příští rok vrátíme a tvou touhu naplníme. Následující minuty nabrali velmi rychlý spád, Robin chytl melancholickou a pod tíhou milostných stesků z dob minulých opustil lokál a vydal se na okružní pochod kolem Českého Brodu. Již jsem ho nespatřil, až následující týden ve Varech. Stejně tak Tomáše, Martina ani Standu jsem již nespatřil, ale pokud je mi známo, šťastně a v pořádku dorazili následující den do svých domovů.
Celkově vzato byla akce vydařená a to dokonce natolik, že jsme se s klukama dohodli na pokračování. Takže příští rok na RfP 07 v České Brodě nashledanou….
Štefin
